Uprostřed zimní krajiny, kde mráz kreslí jemné vzory na okenní tabulky a pod nohama křupe promrzlá zem, stojí na samotě velký statek obklopený poli. Ticho tu působí téměř nepřirozeně – jediným zvukem jsou sněhové vločky dopadající na uschlé rostliny. Areál působí opuštěně a zároveň pečlivě střeženě tichem přírody. Po překročení prahu domu návštěvníka obklopí podivný svět: pod nohama vrstvy koberců s dlouhým vlasem, v nichž se nohy téměř ztrácejí. Interiér je přeplněný zámeckým nábytkem, na kterém se tísní desítky panenek, volánkové polštáře a porcelánové figurky hus.
Každý kout domu je zcela podřízen jedinému stylu – přeslazenému, kýčovitému, s růžovými závěsy, krajkami, a dekoracemi, které tvoří labyrint, jímž je možné se pohybovat jen úzkými uličkami. Dokonce i technické vybavení domu, jako je bojler, pračka či záchod, je ověšeno látkami a květinovými potisky. Všude je cítit posedlost estetikou, která vzdoruje praktičnosti. Zdi pokrývají fotografie z minulosti, na nichž se objevuje žena, která zde kdysi žila – zjevně vášnivá milovnice květin, jak napovídá i přilehlá zahrada, dnes již zarostlá.
Dům působí jako výjev ze snu – či spíše z noční můry dekoratéra – a přesto je v něm cosi fascinujícího. Každý detail vypráví příběh o posedlosti krásou, o touze po vlastní pohádkové realitě. Návštěva toho místa zanechává hluboký dojem: zmatek, údiv, respekt i neskrývané pobavení. Bizarnost této lokace se zapisuje hluboko do paměti – jako jedno z nejpodivnějších a nejpamátnějších míst, která lze během urbex výprav objevit.
Foto: Lost in Time - Urbex